|
|
Annahof
Matoušek, Jaroslav ; Hradecká, Irena (oponent) ; Ponešová, Barbora (vedoucí práce)
Anenský dvůr býval zemědělský statek uprostřed polí pouze několik desítek metrů od hranic s Rakouskem. Fungoval ještě v době padesátých let před vznikem železné opony. Zemědělská činnost pomalu utichla, lidé zmizeli. Příroda začala nenápadně, ale bez přestání, po malých částech přibírat na svou stranu dílek po dílku. Budovy a jejich blízké okolí se začaly měnit. Příroda za padesát let změnila místo k nepoznání. Jasně definované hranice jsou smazány, náletová zeleň se rozšířila do okolí a vytvořila specifický jednolitý celek vymezující se okolnímu chaosu. Takovýto stav je východiskem pro uspořádání hřbitova. Současné rozšířené obvodové hranice jsou posilněny výsadbou dubů, naopak vnitřní prostor je upraven. Většina náletových akátů a dalších keřů je odstraněna. Původní charakter místa, nivní louka, je posílen výsadbou nových listnatých stromů, jakými jsou například břízy nebo třešně. Nový hřbitov tvoří dva základní prostory - vnitřní upravovaná louka za jasně definovanou čtvercovou zdí, kde dochází k ukládání popela a naopak ve vnějším neformálním pásu vyrostlé louky se nacházejí jednotlivé pavilony hřbitova.
|
|
|
Fenomén města a místa
Trojanová, Kristýna ; Sládeček, Svatopluk (oponent) ; Kristek,, Jan (vedoucí práce)
Co je to vzpomínka? Co je to minulost? Vzpomínka se neodehrává v režimu terénu, řezu nebo půdorysu - vše se odehrává v rovině pohledu. Odmítám “nekonečnou” plochu výkresu a tyranii měřítka a začínám navrhovat od detailů, od útržků vzpomínek na obývání míst. V duchu procházím místnosti a domy, které jsou součástí tekutého prostoru mé paměti. Čas vytváří vztahy mezi věcmi, nábytkem, budovami. Vrstvy se překrývají, vznikají zvláštní momenty prolnutí. Zapomenuté objekty, zazděná okna, předměty, které leží na místech ze zvyku a mnoho let bez “funkce”. Vzpomínky jsou jako nezaostřený pohled fotoaparátu. Nejedná se přitom o pocit romantické nostalgie ale o existenciální potřebu kontinuity. Příběh rané moderny o odmítnutí minulosti a klamu ornamentu, který byl nahrazen “pravdivostí materiálu”, později vystřídal příběh abstrakce, optimalizace a efektivity. Ten kromě masové produkce, normových velikostí prostorů a prefabrikace umožnil také paradoxní návrat materiálu jako povrchové dekorace v podobě umělých potisků nejrůznějších druhů dřevin, chromového nástřiku na umělohmotné součásti interieru nebo umělého kamene od mramoru až po terraco. Projekt se pohybuje meziprostorech paradoxů moderny: nemaskuje současnost ale ani nepopírá minulost.
|
|
| |
|
|
Pohled na reflexi ve vzdělávání v oborech sociální práce a ošetřovatelství
Čajko Eibicht, Monika ; Lorenz, Walter (vedoucí práce) ; Brnula, Peter (oponent) ; Vacková, Jitka (oponent)
V období dynamických společenských změn a nejistot se reflektivní praxe stává pro sociální práci a ošetřovatelství klíčovou. Tato disertační práce zkoumá epistemologické základy a multidimenzionální povahu reflexe v rámci profesního vzdělávání z různých teoretických perspektiv testovaných prostřednictvím originálních empirických zjištění, jejichž cílem je předejít redukci reflexe na pouhou techniku, a naopak podpořit dialog, interdisciplinární spolupráci a participativní přístupy. Vychází z fenomenologického a kritického konstruktivistického přístupu s cílem prohloubit porozumění individuálním i kolektivním zkušenostem vzdělavatelů a jejich reflektivním praktikám. Struktura práce odpovídá třem empirickým fázím. První fáze zkoumá charakteristiky reflexe a její rozvojový potenciál prostřednictvím dotazníků SRIS a PHLMS. Druhá fáze, zahrnující reflexivní tematickou analýzu rozhovorů, se věnuje názorům vzdělavatelů na reflexi a jejich metodám podpory reflektivity u studentů. Ve třetí fázi práce využívá Q metodologii ke zpracování a analýze různých pohledů na reflexi mezi vzdělavateli. Tato metoda, v českém prostředí dosud málo využívaná, umožňuje hlubší zkoumání subjektivních aspektů vzdělávací praxe. Účast 35 vzdělavatelů vedla k identifikaci tří hlavních faktorů: fenomenologického, pragmatického a...
|
|
|
Phenomenological notion of the body and its possible consequences for practice of body-oriented disciplines
Kříž, Petr ; Parry, Silvan James (vedoucí práce) ; Jirásek, Ivo (oponent) ; Hurych, Emanuel (oponent)
Název: Fenomenologické pojetí těla a jeho možné důsledky pro praxi oborů pracujících s tělem Cíle: Tato disertační práce si klade za cíl osvětlit možné promítnutí fenomenologických poznatků o těle do oborů pracujících s tělem. Interpretací klíčových tezí Reného Descartesa, Edmunda Husserla a především Maurice Merleau-Pontyho dochází k postulátu, že vlastní tělo není předmět, nýbrž to, díky čemu vůbec předměty existují jako předměty. Od tohoto fenomenologického postulátu se dále odvíjí hluboká opozice fenomenologického pojetí těla vůči pojetí, z kterého obory pracující s tělem běžně (obvykle však pouze implicitně) vycházejí ve své teorii i praxi. Práce proto předkládá nejen interpretaci některých pozitivních fenomenologických konceptů, nýbrž i interpretaci fenomenologické kritiky fyziologického a psychologického (či psychologizujícího) pojetí těla, stojících na omylech a předsudcích empiristické a intelektualistické tradice západního myšlení. Následně jsou diskutovány možné dopady obojího - jak fenomenologické kritiky, tak fenomenologických konceptů - na praxi oborů pracujících s tělem. Metodologie: Tato disertační práce je filosofickým pojednáním. První část je filosofickou interpretací klíčových autorů, kteří přispěli k fenomenologickému pojetí těla. Jsou-li použity příklady, je to pouze za účelem...
|
|
|
On Changing and Differing Types of Bodies and Their Relationships to Their Souls or/and Minds in Western Culture
Jakešová, Markéta ; Ritter, Martin (vedoucí práce) ; Morin, Marie-Eve (oponent) ; Weidtmann, Niels (oponent)
O měnících a odlišujících se typech těl a jejich vztahu k duši a/nebo mysli v západní kultuře Markéta Jakešová Abstrakt: O měnících a odlišujících se typech těl a jejich vztahu k duši a/nebo mysli v západní kultuře je sbírkou volně navazujících kapitol, které odpovídají na otázku, jak učinit Merleau-Pontyho fenomenologii inkluzivnější. První kapitola, věnovaná Jeanu-Lucu Nancymu, slouží jako úvod do tématu alternativních tělesných existencí a otázce duše v těle. V následujících kapitolách je Merleau- Ponty konfrontován s vybranými autory spojenými s Teorií sítí aktérů (ANT). Nejdříve se ve srovnání s Brunem Latourem ukáže, že integrita všech jsoucen a entit (včetně nejprivilegovanějších lidí) není samozřejmostí. Patologie ve Fenomenologii vnímání a pojetí aterosklerózy Annemarie Mol jsou pak použity jako analogie pro podřadné postavení žen v naší společnosti, příčemž čtvrtá kapitola ukazuje zmocňování (empowerment), které z něj může vyrůst, prostřednictvím interpretace románu Pianistka od Elfriede Jelinek. Poslední dvě kapitoly se zaměřují na nekonvenční způsoby intersubjektivity a příbuzenství (kinship) jako způsoby bytí ve světě. Konfrontace s Eduardem Viveirosem de Castro destabilizuje zavedené ontologické kategorie a zároveň se pokouší začlenit alternativní pohledy na svět původních obyvatel (dnešních)...
|
|
| |
|
|
"Jím za dva": Percepce těla a plodu v těhotenství a její vliv na stravovací praktiky žen
Rutová, Simona ; Hrešanová, Ema (vedoucí práce) ; Grygar, Jakub (oponent)
Těhotenství je v současné době vysoce monitorovaným stavem, a i v důsledku výrazného diskurzu zdravého životního stylu jsou kladeny určité nároky na stravování těhotné ženy. Nicméně se k tématu vyjadřují i všeobecně kolující kulturně rámované rady a očekávání, které často protiřečí lékařské obci. Touto prací, pro kterou je mou hlavní otázkou jak vnímání těla a plodu ovlivňuje stravování ženy v těhotenství, jsem si kladla za cíl tuto diskuzi obohatit o pohled těhotných žen a o to, jaké vnímají potřeby a chutě svého těla a plodu a jak se doopravdy v těhotenství stravují. V této otázce jsem vycházela z autorů jako jsou Merleau-Ponty, Young či Bourdieu a provedla jsem 15 polostrukturovaných rozhovorů doplněných o 5 deníků vedených v průběhu těhotenství. Z mého výzkumu vyplývá, že těhotné ženy vnímají své tělo i plod jako samostatné aktéry, které ovlivňují jejich stravování, neboť prostřednictvím chutí, nevolností či pohybů vnímají komunikované potřeby těla a plodu, které v chutích dokonce rozlišují od chutí iracionálních, "těhotenských". Vliv stravování a vnímání těla a plodu se nicméně ukázal být vzájemný, neboť i stravování má významný vliv na to, jak ženy vnímaly a komunikovaly se svým tělem a plodem a vnímaly individualitu plodu, čímž rozšiřuji dosavadní chápání těhotenského embodimentu, medicínské...
|
|
|
Pokus o ontologickou analýzu koncepce odporu W. Diltheye
Sajvera, David ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nitsche, Martin (oponent) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
David SAJVERA Disertační práce: Pokus o ontologickou kritiku koncepce odporu Wilhelma Diltheye Abstrakt Cílem disertační práce je fenomenologické a ontologické rozpracování koncepce odporu Wilhelma Diltheye, kterou tento autor prezentuje v rámci své studie zaměřené na problematiku víry v realitu vnějšího světa jako specifickou předreflexivní zkušenosti oddělení já od vnějšího světa, která se objevuje i u zvířat a již v prenatálních fázích ontogeneze. S ohledem na fenomenologické a ontologické rozpracování sledujeme recepci jeho koncepce u dalších autorů. Podnětnou kritickou antitezi je Heideggerova kritika Diltheye v Bytí a času, kde je odpor odmítnut jako ontický pojem. Podle Heideggera je odpor charakteristikou nitrosvětského jsoucna, ale nemůže přispět k ontologickému vymezení "světa". Odemčenost světa předchází nutně zkušenosti odporu a klíčovou roli zde hraje také existenciální struktura Sorge. Podnětnou revizi původní Diltheyovy propozice pojmu provedl Max Scheler, který se snaží očistit pojem odporu od zjevně ontických propozic (zejména vůle). Analyzuje odpor jako komplexní resistenci kladenou celku osoby chápané jako nesubstanciální, monarchicky organizovaná jednota aktů. Podle Schelera se svět odemyká v rytmickém střídání odporu a jeho ustání. Scheler sleduje současnou realizaci osoby a světa,...
|
|
|
Krize tělesnosti
Dubská, Jana ; Rybák, David (vedoucí práce) ; Pelcová, Naděžda (oponent)
V současné společnosti stále více lidí čelí krizi identity, pramenící v odcizení vlastní podstatě člověka jakožto bytosti celku (logu). Cílem této práce je najít s využitím fenomenologických nálezů příčiny zmíněné alienace, platformu pro zkoumání představuje proměna komunikačního prostředí na pozadí tělesnosti, kterou je vnímána jako konstitutivní prvek lidskosti. V první části je nastíněn fenomén těla a tělesného bytí na základě Poseidoniovy trojdimenzionální koncepce soma-sarx-péxis, kde somatické tělo zakládá lidské bytí v prostoru, sarkotické v čase a péxistické jej vztahuje k metafyzickému pohybu. Druhý oddíl pak sleduje dějinný vývoj vztahu k tělesnosti rámovaný rozvojem komunikačních technologií, kdy nejprve přibližuje pojetí tělesnosti v premoderní době a následně chronologicky postupuje až do současnosti. Za klíčové faktory stojící za vytlačováním tělesnosti ve prospěch digitality označuje křesťanské zavržení těla, karteziánský subjekt-objektový redukcionismus, osvícenský racionalismus a industriální masifikaci. Poslední kapitola se podrobněji zabývá digitalizací a jejími dopady na skutečný svět, aby následně vyvodila řešení možného navrácení člověka a společnosti k sobě samým.
|
host ::
RSS.